Medvěd z lesa

Nokia Lumia 800 se u nás od února začne prodávat a už to na webu pěkně šumí. Znovuobjeven byl i můj listopadový zápisek tady na blogu, což mi připomnělo, že na blog pěkně kašlu a chtělo by to nějakou aktualizaci. Tak proč ne ještě jednou o Lumii.

Nokia 800 Lumia je docela vychvalovaná a po informační masáži Radka Hulána musí leckdo nabrat dojmu, že dokonalý telefon konečně spatřil světlo světa. Telefon používám dva měsíce, střídám ho se Samsungem Galaxy S II a musím uznat, že je to mobil, který mě vyloženě baví mít v ruce. Moc se mi líbí hardware i systém.

Těžko se to popisuje, ale třeba zmíněné Galaxy je výborný, tenký, nabušený smartphone se systémem, který umí všechno, co potřebujete. Vše funguje, Android si vyladíte a jste spokojeni. Lumia hromadu věcí neumí a vlastně jsem ji přesunul na post sekundárního telefonu, ale stejně je mi víc sympatická. Působí prostě úchvatně.

A protože chváleno už bylo dost, trochu rýpnu do negativních vlastností Lumie.

Hardware:

• zesilovací tlačítka na boku telefonu jsou těsně vedle vypínacího a mají na omak stejný tvar. Když chci ztlumit sluchátko, tak často jen blikám displejem.
• chybí mi informační dioda nebo trvalé zobrazení informací na displeji, v tomto se mi líbily symbianové Nokie
• design nabíječky je otřesný. K telefonu se vůbec nehodí.
• microSIM – asi chtěli v Nokii přetahovat zákazníky od iPhonu 4, ale to měli raději dávat rámeček na SIM v balení zdarma.
• dvířka USB portu zatím drží, možná i vydrží, ale moc jim nevěřím
• přibalené pecky nejsou kompatibilní s mým uchem, jsou divně tvarované. Navíc jsou to jen pecky, špunty u Nokie E7 hrají lépe.

Software:

• málo paměti – sice je uvnitř 16 GB, ale velikost dostupného úložiště je 13,8 GB, další dva gigabajty jsou vymezené pro programy a na hudební sbírku toho moc nezbude. Paměťová karta není.
• tlačítko Lupy není asociované s obecným vyhledávání v právě spuštěné aplikaci, nejvíc to mate v kontaktech
• tlačítko Lupy je zkrátka výhradně (u nás nepoužitelný) Bing a nejde to změnit na jiný vyhledávač
• při přetočení klávesnice na šířku je z obou stran zkrácená o lišty, takže je stále docela malá. Android, iPhone i Symbian klávesnici hezky roztáhnou přes celý displej a neplýtvají místem.
• neumí rychle přepnout mezi režimy „zvonit bez vibrací“ a „tiše vibrovat“
• nelze jen tak nastavit oblíbenou MP3 jako vyzvánění. Musíte skladbě nejdřív v počítači přepsat ID3 tagy.
• z telefonu dostanete fotky pouze do takového počítače, ve kterém je nainstalován Zune Software. Mass storage telefon neumí a ani se ve Windows nepřihlásí jako fotoaparát, jak to třeba dělá iPhone.
• automatické sdílení fotek z telefonu na Skydrive je na nic, fotky se automaticky zmenšují na obdivuhodný rozměr 717×403 bodů, což je málo. Víc nastavit nejde.
• i když pošlete na Skydrive fotku samostatně, tak se zmenší. Chcete-li sdílet fotky v rozumném rozlišení jinak než e-mailem, paradoxně si nainstalujte BoxFiles – neoficiální klient pro DropBox.
• MarketPlace počešťuje názvy aplikací, až to někdy hezké není. Mate to ve vyhledávání a třeba místo „BoxFiles for Dropbox“ mám v seznamu aplikací „BoxFiles pro odkládací“. Slovo „schránku“ už se na displej nevešlo.
• chybí mi klient pro Google+. Facebook už moc nepoužívám, Twitter jsem omezil a Google+ mi dnes přijde jako nejlepší sociální síť. V Nokii je zatím dostupná jen přes web, ale to už je spíš chyba Googlu – aplikaci pro iPhone měl hned, na WP7 mu to nějak trvá. Ale prý už se na ní dělá.
• není tethering. Prý brzy bude, ale teď není.
• některé aplikace startují pomalu. Ona to psychologicky zkrátí pěkná animace, ale načtení třeba takového Twitteru prostě trvá dlouho.
• systém nemá funkci pro zachycení obrazovky, ani pro to neexistuje aplikace. Takže vám tu neukážu žádný obrázek, protože fotit displeje se mi nechce.
• ke screenshotům či odemčení telefonu je potřeba vývojářský software, kterým si odmítám zaneřádit počítač.
• odemčení není triviální jak jednotlačítkový jailbreak u iPhonu, nicméně lze ho provést i oficiálně za 9 dolarů. Jenomže tokeny k odemčení (které právě stojí těch 9 dolarů) jsou věčně vyprodané. Vždy jich je uvolněno jen pár a jsou za chvíli pryč. Ve finále jsem odemykání zavrhl, na studium a hraní nemám čas ani náladu.

To je výčet, co mě zrovna tak napadlo, našlo by se toho ještě víc. Přesto je Lumia výborný telefon, řadu nedostatků určitě vyřeší postupný vývoj softwaru. Pozitivních vychytávek pro vyvážení by se našlo jistě víc, ale o těch už se psalo jinde.

Zase jiný mobil v kapse… tentokrát Nokia 800 Lumia, hodně nadějný kousek z Finska, který se zatím prodává jen na vybraných trzích a do ČR přijde až v lednu. Ještě jsem neměl čas se mu pořádně věnovat, ale první dojmy už se dostavily.

plus: Windows Phone 7 je skvělý systém, což už jsem věděl, ale s Mangem, češtinou a výbavou od Nokie ještě o notný kus lepší, což jsem záhy zjistil.

plus: Boží konstrukce telefonu a displej. Monolitické tělo, zajímavý tvar, zaoblený displej… je to originální, hezké, moderní a zatraceně dobře udělané. Smekám, z hlediska konstrukce mě už dlouho žádný telefon tak nepřekvapil.

mínus: Micro SIM. Probůh proč? SIMka musela do kleští…

mínus: 142 gramů. Po Samsungu Galaxy S II, který je paradoxně větší, je Lumia celkem těžká. Je to v ruce i kapse poznat.

plus: Marketplace jsem naposled navštívil už před pár měsíci, od té doby přibyla hromada aplikací, včetně kvalitních českých. Okamžitě jsem se zamiloval do prznítka fotek Pictures Lab, což je něco jako můj oblíbený Pixl o matic na Androidu.

mínus: Aplikace se spouští pomaleji, v přímém srovnání s Androidem mě v tomto WP7 zklamaly. Samotný systém je rychlý, spouštění interních věcí okamžité, ale po spuštění aplikace třetí strany většinou chvilku trvá, než se načte a spustí.

mínus: Nelze nastavit „vibrace v tichém režimu“. Zkrátka že by telefon buď zvonil, nebo jen vibroval. Toto nejpraktičtější nastavení bohužel nejde aplikovat, vibrace se nastavují zcela zvlášť a vyzváněcí profily nejsou.

plus: Česká navigace s offline mapami zemí, které si zdarma stáhnete. Great!

Další postřehy průběžně, nebo spíš pak někdy souhrnně na MobilManii. Tam se zatím mrkněte na technickou specifikaci Lumie 800.

Tak jsem si krátce vyzkoušel HTC Titan, krásný stroj s obřím 4,7palcovým (12 cm) displejem a systémem Windows Phone 7.5. Je to docela šílené pádlo, ale po zkušenosti s Dellem Streak už mě nic nepřekvapí.

Vždycky jsem říkal, že čím větší displej telefon má, tím líp. Ale pomalu nějak měním názor – zas tak velké displeje se mi přestávají líbit, čtyři palce jsou akorát. Titan už je v kapse i v ruce hodně velký a moc pohodlné to není. Ale jinak je to zajímavý kousek – robustní, s dobrou výbavou a hlavně ten systém je tahák. Ale co jsem si mohl zkusit, tak foťáky HTC stále moc neumí, ve srovnání se Samsungem Galaxy S II jsou fotky pořád dost bída. Jinak dobrý.

Ačkoli jsem dříve tíhnul k Symbianu, poté jsem rok používal iPhone a po objevení Windows Phone jsem zjistil, že Android fakt není nic pro mě, už nějaký čas používám telefon právě s Androidem – Samsung Galaxy S II. Čert vem Android, pořád ho považuji za přeplácaný systém pro hračičky. Ale nějak jsem se s ním smířil, protože Galaxy S II za to stojí.


Co chtít dnes po moderním telefonu? Aby měl velký a skvěle čitelný displej, byl tenký a lehký, obsahoval všechnu možnou výbavu a čidla, rychlý procesor a dost paměti… V Galaxy S II je “all included”. A navíc má úžasný foťák. Trochu mi vadí míň přehledné možnosti nastavení, ale fotky dělá boží. A protože fotím rád, tak jsem během měsíce používání nacvakal přes tisíc fotek. To se mi s foťákem nikdy nepovedlo, protože na ten se práší doma ve skříni, kdežto mobil mám s sebou stále. Jasně, převážně jsou to výcvaky k okamžitému smazání a byla v tom i jedna konference (poprvé jsem fotky do článku pořizoval mobilem), ale některé úlovky jsou moc pěkné.


Pro fotky je na Android Marketu dostatečné množství “kazítek”, takže upravuju, przním a baví mě to. Videa jsou taky moc fajn, natáčím 720p a obraz je fakt pěkný. Video lze poskládat ze záběrů, dle potřeby oříznout, doplnit fotkami a ozvučit přímo v telefonu. Samsung k tomu v základu přibalil aplikaci. Jedna tam je i na úpravu fotek.


Displej je úžasný, velký a jasný. Jenomže když má tu svou zálibu ve focení, přináší i zklamání. Co na displeji vypadá jako úchvatně kontrastní podívaná, to je na běžném LCD monitoru počítače nuda. A naopak – hezky kontrastní fotky z počítače vypadají na AMOLEDu jako přepálený kýč.

Co překvapilo jsou sluchátka – na to, že jsou to “příbaly” tak hrají celkem slušně a jsou to první špunty, co mi nevadí v uchu. Jsou jakoby měkčí a nemám tak silný pocit zalehlých uší. Ale co vadí, že na kabelu od sluchátek není nic než tlačítko pro příjem hovorů a nelze tu regulovat hlasitost nebo přeskakovat skladby. K tomu je nutné sáhnout do kapsy. Když už jsem u audia, telefon by mohl pouštět do sluchátek ještě o dva stupně hlasitější reprodukci, v šalině je maximální úroveň málo hlasitá. Nicméně to hodnotím podle sluchátek Bose InEar, která s telefonem používám častěji.

Samotný Android popisovat nebudu, recenzí na androidí telefony jsou mraky – umí asi všechno, jen na to musíte přijít. Firemní mail na Exchange jede, kontakty, kalendář, synchronizace… a co neumí, na to je aplikace. Hlavně se dá všude všechno nastavit, nejlíp dvakrát. Vyladit si telefon, launcher, widgety a pak ještě samotné aplikace, to je hraní na týdny. Patřím do kategorie uživatelů „chci hotový systém k okamžitému plnohodnotnému použití a s uceleným uživatelským prostředním“ a takový pocit s androidím telefonem nemám.


Tragédie na konec, bude totiž řeč o výdrži. Je to asi nejžravější telefon, co jsem kdy měl. Pravda, mám trvale zapnutou veškerou konektivitu, synchronizaci s Exchange a telefon používám opravdu často, ale když ráno nabiju, večer už zoufale pípá. Chce to nabíječku doma, v práci, v autě… Při intenzivnějším používání se s ranní energií nedožije večera.

Ve finále by se dalo říct, že nic nevydrží, displej zkresluje, hraje málo nahlas, má systém, který mi moc nesedí a k tomu nepřehledný Android Market. A stejně se mi líbí. Je lehký, skladný, přitom velký, moderní, všeumějící, rychlý a skvěle fotí. Ale to už jsem říkal. Zkrátka, klidně si ho kupte, je to dobrá hračka, která vás bude dlouho bavit. Jen to bude chtít častěji nabíjet.

Vždycky jsem se chtěl podívat do Norska. Fjordy, příroda, turistika… zkrátka klasický střih, nejlépe kombinovaný s bikováním. Ale to musí ještě nějaký čas počkat. Nicméně do Norska jsem se dostal, jenže na jednodenní konferenci Opery do Osla.

Na poznávání nebyl čas skoro vůbec, ale něco jo. Konference se konala v hotelu na Holmenkollenu, což je kopec nad Oslem, kde se v roce 1952 konala zimní Olympiáda. Je odtud parádní výhled a hostitelé se vyšvihli, když nám dopřáli návštěvu nově postaveného skokanského můstku.

Jinak jsem lehce ochutnal město a z dálnice na letiště obkoukal trochu té běžné norské krajiny. Až na ten větší počet cyklostezek jsem si ale ani nepřipadal někde v jiné zemi. Prostě normální město, jako třeba Brno, jen místo Pryglu tam mají moře a místo Špilasu Holmenkollen :)

Tak příště už snad někam severněji…

Na Vánoce jsem dostal od své drahé zážitek. To je dneska “in” a já jsem rád, takové dárky jsou nejlepší. Zážitek spočíval v jízdě ve Ferrari 458 Italia a od jara jsem myslel na to, že už se musím objednat na brněnský okruh, kde se jízdy konají. Ne že bych se netěšil, ale pro jiné aktivity to vyšlo až teď na říjen.

Jízda byla parádní. Sice jsem neřídil, ale o to víc jsem mohl zkusit limity auta s driverem, co už měl hodně natrénováno a jel fakt na limitu. Sedělo to jak přilepený, jen zadek byl na výjezdech dost nervózní. Zvuk nádhernej, brzy famózní a ten pohled dozadu na motor… zkrátka zážitek, jak má být. Díky Ježíšku.

O víkendu jsme se vydali za Jirkou do Strážnice. Byly tam jakési slavnosti, což obnášelo plné náměstí lidí a hlavně taky stánků s dobrotama. Oběhl jsem všechny. A ačkoli jsem nikdy burčák nijak zvlášť neprožíval, tady jsem zjistil, jak může být dobrý.

Na jih Moravy musíme vyrazit častěji, je to krásná krajina s perfektními výhledy, spoustou rozhleden a jiných atrakcí. Když jsem nemusel řídit, tak jsem se kochal a fotil. Zas novým mobilem a bez efektů to prostě nešlo…

A v neděli bližší kontakt s krajinou okolí Strážnice skrze naše bajky. Parádní výlet s Jirkou a Víťou poznamenal defekt, ale s tím svým zadním pláštěm jsem si o to koledoval.

Skvělý víkend pokazila až nedělní cesta zpět. Na nekonečně rovném, širokém a liduprázdném úseku silnice se zjevila švestka, která ukryta za lesíkem měřila rychlost pohybu nedělních výletníků. Měl jsem to za tisíc… První pokuta za rychlost po dvanácti a půl aktivních letech s řidičákem.